Bez proudu

Už je to tady zase. Po deseti dnech další plánovaná odstávka elektřiny. Jenže tentokrát jsem myslela na něco určitě důležitějšího a nestačila se na tu pohromu připravit. Přede mnou se škodolibě tetelí osm a půl hodin s nefunkční wi-finou, ledničkou, pračkou, fénem a vysavačem. Neudělám si své ranní rituální espresso (himlhergot), nemůžu po Skype doladit tiskovou zprávu ze včerejšího Závěrečného koncertu Janáčkova máje (cifix) a ten binec, co zůstal na podlaze po snídani mých tří dětí, není čím vysát.


Slunce svítí, kytky smrdí, ptáci řvou… a já… s myšlenkou na ty chudáky, co teď po povodních nejen že nemají jak si přežehlit sako, oni dokonce nemají ani kam si jít ulevit, pouštím na špacír tu část mozku, kterou obvykle umlčuji pokynem: teď není na blbiny čas. Právě teď a tady ten čas mám. Vycházím na terasu, pohladím psa, prohodím s ním pár vlídných slov (nemoč mi na ty kytky, šmarjá!) a rekognoskuji terén naší malé, leč stále k práci vybízející zahrady. Není lepší terapie, než pletba (jojo, mám v hlavě prostor dokonce i pro výrobu neologismů). Takže hezky na všechny čtyři a nemilosrdně do toho - pýr, smetánka i přesličky létají vzduchem. Pocit z dobře vykonané práce na sebe nenechá dlouho čekat. Tak ještě dodat vláhu těm, co jsou pod střechou, otřít parapety od nánosů pylů, tam něco přistřihnout, tady zamést, pětkrát se přerazit o psa, co musí mít čumák všude a teď to kafe… Ne, nebude, naše stoprocentně elektrifikovaná domácnost je neoblomná.


Myšlenky se vrací k lidem, jejichž jedinou momentální starostí je vrátit život do původních, dobře zajetých kolejí. Těch vyplavených jsou stovky. Mají děti, zvířata, zahrady… a stejně ztichlé domácnosti jako já teď (bohužel i vlhké a často zcela nepoužitelné). Jsme na jedné lodi a přitom v tak rozdílných mořích. Až se dodavatel nabaží té dnešní odstávky, pošlu jim alespoň malý pozdrav. Pár korun… A než se tak stane, vyťukám dárcovskou SMS. Pro ty bez proudu i ty, kterým už se elektroměry točí o život. Vysoušeče, ventilátory, brusky, pneumatická kladiva - potřebují je víc, než já svůj fén a připojení k netu. Asi jsem měla být den bez proudu, abych na to přišla… (ale to kafe, to mi stejně chybí).


Diskuze:


pokus pokus05.03.2014 15:49:39
karolina.ciklova@klikni.cz
taky si myslím...